Obhajoba lži: „Moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě“

List Římanům 3, 7-8

Neboť jestliže se mou lží rozhojnila Boží pravda k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník? A nebylo by to tak, jak nás někteří pomlouvají a tvrdí, že říkáme: “Čiňme zlo, aby přišlo dobro”? Jejich odsouzení je spravedlivé.
Český studijní překlad (další překlady níže)

Výklad podle Shincheonji

V Římanům 3, ve verších 7-8 i apoštol Pavel vlastně dosvědčuje o tom, jak on činil tu Boží práci, když hlásal slovo Boží lidem. (…) Apoštol Pavel říká: „Jestliže se mou lží rozhojnila Boží pravda, není to dobré? Proč mám být souzen jako hříšník? Možná jsem všechno hned nevyjevil, možná bylo něco skryté a bylo řečeno tajně, ale byla skrze to rozhojněna Boží pravda – aby vy jste mohli skutečně poznat, co je Boží pravda – tak proč jsem označovaný za hříšníka?“

Co je důležité? Aby člověk skutečně poznal, co je Boží pravda. I křesťané se museli skrývat a museli dělat věci tajně, nemohli říct a vyjevit všechno hned najednou. Proč? Kvůli satanovi, který je pronásledoval. Ale proč to tak muselo být, i když v lidských očích to mohlo vypadat „vy nám lžete, vy nám neříkáte pravdu“? Záměr byl, aby se rozhojnila Boží pravda, aby oni skutečně poznali, co je ta Boží pravda. Že pravdu nemají farizeové a učitelé zákona, že oni učí jenom lidské nauky, ale že tady je někdo, kdo přinesl pravdu – a to byl Kristus v čase prvního příchodu. Tahle Boží pravda se musela rozhojnit. A že to museli dělat skrytě, tajně? Je to přeci proto, aby se rozhojnilo Boží dílo. Co je důležitější? Aby byl člověk skutečně zachráněný a mohl skutečně poznat pravdu.

Také i my se potřebujeme dívat na to, co je důležitější v Božích očích. A co je pro Boha vlastně lež. Protože tohle on bude soudit, tohle on bude rozsuzovat. Jestli já věřím lži, jestli věřím falešnému slovu – a to následuji – anebo skutečně věřím pravdě a chci stát v té pravdě…

lektorka na neveřejné biblické lekci „Pravověrnost a sekta“, online běh 2021


Komentář

Již verš 8 dává tušit, že Pavel ve skutečnosti neříká, že se dá Boží pravda šířit pomocí lži. Ještě více napovídá nahlédnutí do jiných překladů Bible (viz níže) a kontextu, ve kterém se tato slova objevují.

Kontext – téma dopisu

Tato část listu Římanům je polemikou o obřízce a spadá do kontextu otázky: Je pro spásu, o které mluví křesťanství, podstatné dodržovat všechny židovské předpisy? Verše 7–8 jsou drobnou (zdánlivou) odbočkou od této tohoto tématu. Pavel si dává velký pozor, aby jeho slova nebyla pochopena mylně.

Ve verši 1 se ptá: jaký užitek je z obřízky? (verš 1) A navzdory tomu, co bychom možná dnes čekali, odpovídá: velký! Židům totiž byly svěřeny Boží sliby (verš 2). Jsou tato zaslíbení určena pouze těm, kdo do puntíku zachovají Zákon? Ve verši 20 Pavel odpovídá: „sebeupřímnější snahou dodržovat zákon si nikdo před Bohem nedobude postavení bezúhonného; zákon naši vinu pouze blíže určuje a usvědčuje nás z ní.“ Zákon tedy usvědčuje každého, že všichni lidé jsou vinni – nikdo není tak spravedlivý jako Bůh. V tomto smyslu naše nespravedlnost vyzdvihuje Boží spravedlnost (verš 5). Tento zjevný rozdíl ukazuje na Boží velikost. Bůh je věrný, i když člověk je nevěrný (srov. verš 4). A proto spásy nemůžeme dojít prostřednictvím svých skutků s představou, že skrze ně dosáhneme bezhříšnosti. A aby tyto věty adresáti nepochopili špatně, dává jim Pavel osobní příklad ze svého života.

Kontext – Pavlův život

Pavel je obrácený člověk, který ve chvíli, kdy pozná Krista, o svém předchozím životě říká, že byl lživý. Lhal však ne účelově, ale z omylu. Pavel se kus svého života mýlil (a dokonce byl vrah). Ve chvíli, kdy se obrátil, označuje tuto část svého života za lež. To, že Pavel používá slovo „lež“ i přesto, že to nebyla lež účelová, souvisí s jeho radikalitou, která je z jeho listů zřetelná i na jiných místech. (A také jistě s chápáním těchto pojmů v původním jazyce.) Pak přišli pomlouvači, o kterých Pavel mluví ve verši 8, i když nejsou blíže určeni, a toto jeho vyjádření překroutili. Ale právě těmito slovy Pavel jejich tvrzení vyvrací a vysvětluje, že si jeho slova vyložili špatně. Jestli mylně, či lživě, to už je podnět k přemýšlení pro každého čtenáře…

A co dál?

Pokud bychom zůstali zde, mohlo by to být trochu zoufalé čtení. Boží spravedlnost vysoce přesahuje možnosti člověka, hříšný člověk nemá šanci se sám ospravedlnit, Bůh si s ním může udělat, co se mu zlíbí… Proto je dobré číst i dál. Následující témata v dopise jsou – namátkou – křesťané jako Boží děti, Duch Svatý jako pomocník, sláva Božího lidu, Boží věrnost, pokora, láska, společenství, milosrdenství, atd. Tedy – co se Bohu „zlíbilo“ udělat s hříšným člověkem? Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna (Řím 8,3). Tedy znovu čteme to, o čem vyprávějí všechna čtyři evangelia a co je podstatou křesťanské víry.

A co si má člověk s takovou milostí počít? Jak má tedy žít? Znamená to, že tedy zákon dodržovat nemusí? I na to odpovídají následující kapitoly listu Římanům.

Co na to teolog?

Souvislosti shrnuje ve své knize také Michael Theobald, německý teolog:

Klíč k pochopení veršů 3,5-8, druhé části exkurzu, obsahuje Pavlův šleh ve v. 8 proti lidem, kteří jej pomlouvali. že prý říká: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro!" Můžeme Pavlovi věřit, že takové heslo nikdy nevyhlásil. Z tohoto hlediska se skutečně jedná o zlobné očernění. Chování oněch lidí je však možno vidět i jinak: jestliže z Pavlovy pozice, pro ně nepřijatelné, odvodili toto heslo, jehož nesmyslnost byla zjevná, pak tím chtěli zasáhnout samotnou výchozí pozici a zbavit ji její věrohodnosti (tehdy docela běžný prostředek argumentace, nazývaný te ductio in absurdum“). Sami byli přesvědčeni o tom, že důsledek, který vyvodili v podobě onoho hesla, logicky nutně plyne z Pavlovy výchozí pozice, a proto mohou toto heslo vypustit do oběhu jako jeho údajné mínění: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro!" Pavel přirozeně nebyl toho mínění, proto se také ve v.3,5-8 snaží zajistit proti falešným závěrům svou vlastní pozici, kterou vždy formuluje v podmínkové větě (v. 5a/v. 7a: „Jestliže…”). Jak ale vypadala jeho pozice, kterou si brali na mušku jeho protivníci, a proč se o ni přeli? (...)

Jakkoli absolutně a radikálně vidí Pavel člověka jako propadlého vině, v hloubi to pro něj není vůbec důvod k zoufalství, ale naopak, jakkoli paradoxně to zní, v perspektivě evangelia je to důvod k úžasu: Celková míra ztracenosti člověka totiž teprve dává tušit přemíru milosti Boží! V navázání na v. 4 proto také může říci ve v. 5: „Naše nepravost (a to především znamená: naše, židovská nevěrnost smlouvě s Hospodinem) teprve dává vyniknout Boží spravedlnosti!“ Nebo vědomě přehnaně formulováno a k vlastnímu já vztaženo (srov. Řím 7,7-25) ve v. 7: ,,moje lež“ (a to znamená moje nespolehlivost a můj hřích) nakonec slouží k oslavě Boží milosti, protože se na nich jako silnější prokazuje „Boží pravda“ jako odpouštějící laskavost. 

THEOBALD, Michael. List Římanům. Přeložil Jaroslav VOKOUN. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. České katolické biblické dílo. S. 78

List Římanům 3, 7-8 v jiných překladech Bible

Český ekumenický překlad
Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník? A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro?“ Ty čeká spravedlivé odsouzení!


Bible 21
Někdo namítne: „Proč ale mám být souzen jako hříšník, když se mou lží jen potvrzuje Boží pravdomluvnost k jeho slávě?“ To už by se mohlo rovnou říci: „Páchejme zlo, ať přijde dobro.“ Někteří pomlouvači o nás tvrdí, že právě takto mluvíme, ale čeká je spravedlivý trest.


Slovo na cestu
To bychom mohli rovnou nabádat ke zlu, aby se dobro vedle něj tím víc zaskvělo. Někteří lidé to opravdu dělají, ale my ne, i když nás z toho obviňují. Takoví hříšníci budou plným právem odsouzeni.


Český liturgický překlad
Jestliže však mým špatným životem Boží věrnost tím jasněji vynikla k jeho slávě, proč ještě já také mám být souzen jako hříšník? A (neplatí) snad potom to, co o nás pomlouvačně roztrušují a co prý podle některých říkáme: „Čiňme zlo, aby z toho vzešlo dobro“? Takoví lidé jsou hodni odsouzení!


Jeruzalémská Bible
Pokud však moje lež zvýraznila Boží pravdu k jeho slávě, jakým právem jsem souzen i já jako hříšník? Anebo máme, jak nás jistí lidé urážlivě obviňují, že to prý říkáme(1), dělat zlo, aby z toho vzešlo dobro? To oni si zasluhují odsouzení.
_____
(1) Užívají přitom nesprávného výkladu Pavlových tvrzení obsažených např. v Gal.3:22 Řím.5:20; srv. Řím.6:1,15.

zpracovala redakce, konzultace s katolickým knězem