Nová náboženská hnutí

PŘÍKLADY
HISTORICKÉ
I SOUČASNÉ


Svědkové Jehovovi – asi nejznámější křesťanské neortodoxní hnutí v ČR. Věří, že v roce 1914 bylo v nebi zřízeno Boží království, což prý v Bibli předpověděl již prorok Daniel. On sám však svým zapsaným slovům nerozuměl – ta jsou totiž utajena a zapečetěna až do času konce. Porozumět jim můžeme právě v této době, protože žijeme v „posledních dnech“ . Jehovisté používají vlastní překlad Bible a jméno pro Boha – Jehova. ↝ články víry, ↝ odkaz na Wikipedii

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů – často nazývaná „mormoni“. Vznikla na základě prohlášení Josepha Smitha – v roce 1820 mu prý Bůh Otec a Ježíš Kristus osobně sdělili, že všechny ostatní církve se mýlí. Mormoni se považují za (výjimečné) křesťany a kromě Bible považují za slovo Boží také knihu Mormon. Věří v doslovné shromáždění Izraele a v to, že Sion (Nový Jeruzalém) bude vybudován na americkém kontinentu. ↝ články víry, ↝ odkaz na Wikipedii, ↝ Dingir

Církev Sjednocení (moonisté) – i vůdce tohoto korejského hnutí (Y. M. Moon) založil svou církev na základě zvláštního setkání s Ježíšem. Členové jsou přesvědčeni, že Moon byl třetím vtělením Boha (po Adamovi a Ježíšovi) a jeho úkolem bylo založit na zemi dokonalou rodinu. Vystupují pod mnoha různými zástupnými (např. mírovými) organizacemi a jejich typickou taktikou při misii (=osvobozování jednotlivců zpod satanovy nadvlády) je „lovebombing“. Její působení vyvolalo rozmach antikultovního hnutí s představami o „vymývání mozků“ a následné snahy o „deprogramování“ členů. ↝ oficiální stránky (ENG), ↝ odkaz na Wikipedii

Boží církev – další z korejských hnutí, které působí i v Česku. Kromě Boha Otce je pro něj klíčová i Bohyně Matka. Dělí dějiny na tři období: První věk je obdobím vlády starozákonního Boha Otce a končí prvním příchodem Krista. Druhý věk končí chmurným obdobím, v němž „se nenajde nikdo, kdo by věřil.“ Tehdy prý přijde na zem Ježíš podruhé v podobě Ducha svatého a s ním také ona božská Matka z počátku stvoření. Ježíš rozlomí pečeť a otevře knihu (podle Zjevení Janova 5, 2–9), což znamená, že učiní Bibli srozumitelnou. ↝ článek v Dingiru, ↝ odlehčená reportáž koreanistky, ↝ tematická bakalářská práce

Zajímavým příkladem z historie může být Církev adventistů sedmého dne, jež je u nás v současnosti registrovanou církví. Její počátky jsou spojené se jménem William Miller, který předpověděl druhý příchod Krista v roce 1843-44. Když očekaváný konec světa nenastal, Miller uznal svůj omyl a vrátil se do své původní církve. Iniciativu však převzala jeho následovnice Ellen, která na jeho základech zformovala adventistické hnutí. Napjaté vztahy s okolní společností mělo zvlášť pro svou nepřímou misii, snahu o přebírání členů jiných církví a lpění na své výjimečnosti. Postupně se však vyhrocenost učení mírnila a připodobňovala se jiným křesťanským církvím. Dnes je adventistická církev v ČR běžně uznávaná i ostatními křesťany. ↝ články víry, ↝ článek v Dingiru, ↝ odkaz na Wikipedii

Hnutí Hare kršna (Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny) – hnutí vycházející z indických náboženských směrů. V Česku je známé zejména díky výrazným oranžově oděným misionářům v ulicích, prodejem věroučných knih a charakteristickým zpěvem Hare Krišna mahá-mantry ↝ web hnutí, ↝ odkaz na Wikipedii

Scientologická církev je hnutí, u kterého je sporné, jestli ho lze vůbec nazývat náboženstvím. V 50. letech ho založil americký spisovatel sci-fi a westernových románů L. R. Hubbard, kterému je připisován výrok: „Nejlepší způsob, jak vydělat peníze a vyhnout se placení daní, je založit si vlastní církev.“ Základním stavebním kamenem je jeho kniha Dianetika, což je podle scientologů moderní věda o duševním zdraví. Scientologové používají spoustu vlastních pojmů a pro některá běžná slova mají odlišné definice. Pokud se setkáte s Oxfordským testem osobnosti nebo s pojmy auditing, engram, e-metr, thetan či most k absolutní svobodě, máte co do činění se scientologií. Hnutí provozuje i dobročinné projekty (jako např. protidrogový program Narkonon), kterými si vylepšuje poškozenou reputaci. ↝ český informační web o hnutí, ↝ odkaz na Wikipedii

…a další


Pro kontext hnutí Shincheonji je dobré zmínit ještě dvě korejské skupiny, které jsou v Česku zcela neznámé. Jde o Hnutí olivovníku (Olive Tree Movement) a Církev svatostánku (Tent Temple movement / Temple of the Tabernacle). Man Hee Lee, předseda SCJ, v obou těchto hnutích před založením Shincheonji nějaký čas pobýval. Příslušností k Církvi olivovníku se moc nechlubí (opravdu není čím, je spojená s prokázaně kriminální aktivitou), naopak jeho bývalí kolegové z Církve svatostánku hrají významnou roli v jeho učení – představují totiž prý sedm poslů ze Zjevení, kteří zradili své poslaní, které jim Ježíš určil…

Shincheonji lze bezpochyby zařadit mezi nová náboženská hnutí. Ještě než si jeho charakteristiku srovnáte s typickými znaky nových náboženských hnutí o pár řádek níž, nabízíme tři odstavce o širším kontextu – kde se vůbec nová náboženská hnutí ve společnosti berou?

Duchovní dimenze člověka

Lidé se odnepaměti vztahují k tomu, co je přesahuje. Zdá se, že otázky po přesahu a smyslu jsou vlastní všem lidem nezávisle na době či kulturním zázemí. Taková témata jsou bytostně lidská, ale stále leží jaksi mimo oblast současného úžasně rozvinutého vědeckého poznání – záležitosti kolem smyslu života, viny, odpuštění, lidských tužeb, štěstí, neštěstí, smrti… Tato témata tradičně spadají do náboženského života, vyrovnávání se s duchovní dimenzí může však vypadat všelijak a někdy se vůbec nepodobá tomu, co máme spojené s náboženstvím. Osobní způsob vnímání a prožívání toho, co nás přesahuje, označujeme slovem spiritualita.

Náboženství

Na cestě rozvíjení vlastní spirituality člověk nemůže minout alespoň některé ze světových náboženství – může je zavrhnout, ale nelze si jich nevšimnout. Někdy jsme v nějakém náboženském myšlenkovém rámci přímo vychováváni (což se v západní společnosti týká nejčastěji křesťanství). Jako alternativy nebo opozice vůči těmto tradičním směrům vznikají i nové způsoby naplňování duchovních potřeb. Čerpají buď z tradice hlavních proudů a nějak je modifikují, nebo se tvoří úplně nové.

Společenství věřících

Prožívání náboženského života je neodmyslitelně spojeno se společenstvím lidí. Náboženské skupiny můžeme z hlediska vztahu ke společnosti srovnávat se čtyřmi základními typy, kterými jsou: církev, denominace, nové náboženské hnutí kult. Tyto pojmy se v běžné řeči občas zaměňují – například denominacím se běžně říká církve a slovo kult se používá jako synonymum pro slovo sekta nebo nové náboženské hnutí.

Nová náboženská hnutí

Základní charakteristikou nového náboženského hnutí je jeho ostré vymezení se vůči společnosti (a dosavadním náboženským tradicím) a představení nové cesty spasení. K tomu se váže důraz na výlučnost a kritika ostatních pojetí spasení. S výlučností se může pojit i pocit majitelství pravdy. Mezi další znaky patří i přesvědčení o tom, že žijeme ve zcela výjimečném čase, čímž se vysvětluje mimo jiné to, proč hnutí vzniklo právě nyní. To je spojeno s misijní horlivostí, nekritickým nadšením, vysokým stupněm oddanosti a také upozaďováním jiných činností, které se netýkají poslání hnutí. Typická je také určitá uzavřenost před jinými informačními zdroji a podněty zvenku. Učení většinou nabízí zjednodušený a černobílý obraz světa a své role v něm. Na základě toho členům poskytuje novou jedinečnou a zřetelnou sociální identitu, kterou však dokáže nabídnout jen některým příslušníkům společnosti, protože typickým znakem NNH je také značná sociální homogenita. Ta je pak dobrým předpokladem pro bezprostřední vztahy. Pro neobvykle vysoké projevování lásky, přátelství a náklonnosti (zejména při misii, ale i poté) se vžil termín „lovebombing“ (bombardování láskou). Zásadním znakem je také charismatizace vůdcovské osobnosti, jež se projevuje připisováním mimořádných vlastností vůdci a z toho plynoucí nekritickou oddaností jeho následovníků. Vůdce se těší neobvykle velké míře autority, která se částečně přenáší i na další jím pověřené osoby. Skupina také od členů vykazuje vysokou konformitu, která se projevuje určitou jednotou myšlení a chování. Většinou není dána nějakými příkazy a tresty, ale nastolenou atmosférou, kde každý ví, co se od něj očekává (tedy určitým tlakem skupiny). S vymezováním se vůči společnosti (rozdělování na „my“ a „oni“) souvisí také narýsování ostré hranice mezi životem členů před vstupem do hnutí a po něm. Typicky se pojí se zdůrazňováním negativ před konverzí a vyzdvihávání pozitiv po ní. Všechny tyto (a další) znaky logicky zvyšují napětí mezi hnutím a okolní společností. Lidé vně tak skupinu často označují pejorativními výrazy a vznikají menší či větší konflikty.

Nové náboženské hnutí netrvá zpravidla déle než několik (desítek) let. Většinou ani nepotřebuje dohlížet daleko, protože v něm panuje představa, že žijeme v naprosto výjimečném čase (často blízko apokalypsy), a na budoucnost se tedy příliš nedbá. Jeho vnitřní dynamika je natolik intenzivní, že takový stupeň nadšení a horlivosti ani většinou dlouhodobě „nejde vydržet“. Po několika letech či desítkách let se nové náboženské hnutí tedy buď přemění na etablovanou, respektovanou náboženskou společnost, anebo se rozpadne.

Pojem „sekta“

Slovo sekta v sobě obsahuje silně negativní citové zabarvení. Dá se říci, že více vypovídá o vztahu mluvčího ke skupině než o skupině samotné. Zároveň je však hojně používané, protože díky němu lze rychle a srozumitelně vyjádřit, kde je problém. Na straně mluvčího slovo sekta shrnuje určitou naléhavost, odsouzení, zprávu o nebezpečnosti, varování. Na straně posluchače je pak logicky spojeno s úlekem, strachem, obezřetností, možná odporem či pohrdáním. Posluchač je nucen k rychlé reakci a vytvoření postoje. Téměř vždy ho vybudí k odmítavé reakci, ale otázkou je vůči čemu je toto odmítnutí (pohrdání, odpor) namířeno. Pokud má člověk s hnutím, jež někdo právě označil slovem sekta, pozitivní zkušenost, odmítnutí se snadno obrátí proti mluvčímu a jeho zpráva má přesně opačný účinek, než zamýšlel.

Toto zaškatulkování se pojí ještě s dalším úskalím. Stejně jako jiné stereotypy má v sobě zakořeněné přesvědčení, že přesně víme, o co jde. Vede také k odsouzení jejich příslušníků, kteří ovšem většinou jednají se svým nejlepším přesvědčením.

V současnosti se tedy v odborných kruzích spíše než o sektách mluví o sektářských znacích. A ty můžeme najít také v zavedených denominacích nebo zcela nenáboženských organizacích.

Na fenomén sektářství i na nová náboženská hnutí se dá pohlížet optikou různých oborů. Hledisko psychologie náboženství nabízí tato tato kapitola z knihy Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství (viz níže).

Literatura:

COWAN, Douglas E. a David G. BROMLEY, VOJTÍŠEK, Zdeněk, ed. Sekty a nová náboženství. Přeložil Jan AUSKÝ. Praha: Grada, 2013.

NOVOTNÝ, Tomáš. Základní orientace v nových náboženských směrech. 3. vyd. Praha: Oliva, 1995. Přednášky, studie a texty.

ŘÍČAN, Pavel. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005. Pontes pragenses (L. Marek).