Nedávný incident na sociálních sítích ukázal, jakou cenu platí hnutí Shincheonji (Šinčchondži / SCJ) za svou dlouhodobou strategii utajování. Před časem byla totiž na facebooku jedna korejská církev na pražském Břevnově označena za součást tohoto hnutí, a příspěvek okamžitě vzbudil značnou pozitivní odezvu. V komentářích se proti tomuto nařčení ohradil přímo jeden z členů Shincheonji (který však nezmínil, že sám do tohoto hnutí patří). Přestože měl pravdu a o jeho hnutí v tomto případě skutečně nešlo, dočkal se od ostatních uživatelů ostré kritiky. Situace jasně ilustruje, že pokud hnutí dlouhodobě komunikuje za pomoci utajování a lží, nelze se divit, že mu veřejnost nedůvěruje ani ve chvíli, kdy říká pravdu.
I když členové Shincheonji v podobných situacích vyjadřují silné rozhořčení, tento stav je přímým důsledkem jejich vlastního přístupu. Pokud by totiž prováděli transparentní misii, vždy otevřeně přiznávali název své církve a lidem nelhali, veřejnost by neměla potřebu podezřívat je z toho, že se zase schovávají za nějakou jinou organizaci. Řešení je přitom nasnadě: přijmout zodpovědnost za své jednání a začít jednat s veřejností se skutečně otevřenými kartami.
Unáhlené soudy ze strany veřejnosti však s sebou nesou ještě jedno skryté riziko. Snaha varovat ostatní před nebezpečnými praktikami je naprosto pochopitelná, ale pokud se člověk zmýlí, vytváří se paradoxní začarovaný kruh. Zatímco navenek hnutí kvůli své lživé strategii oprávněně přichází o důvěru, interně dokáže každý neúmyslný omyl veřejnosti zneužít ve svůj prospěch. Pokud totiž někdo nedopatřením označí za Shincheonji skupinu, která s ním nemá nic společného, hnutí to uvnitř prezentuje jako „důkaz“, že vnější svět o nich záměrně lže. Tyto omyly je pak paradoxně utvrzují v tom, že jejich vlastní taktika utajování je správná a nutná, protože se tím snaží „přelstít satana“ ve světě. Každé nepodložené obvinění tak ve výsledku nechtěně podporuje izolaci řadových členů a dává vedení do rukou argument, proč ve lžích pokračovat.
Neregistrovaná církev budí podezření
Kromě samotného chování hnutí Shincheonji však tento incident odhalil ještě jedno zajímavé téma, kterým je vnímání náboženských skupin českou veřejností. Autor původního varovného příspěvku mimo jiné argumentoval tím, že břevnovská „Církev naděje“ není v České republice oficiálně registrovaná, což v mnoha lidech automaticky vyvolalo podezření. Zde je však potřeba uvést věci na pravou míru.
V Česku působí velké množství drobných křesťanských sborů a náboženských skupin, které oficiální registraci jako církev či náboženská společnost nemají. Často fungují buď neformálně, nebo jako běžně zapsané spolky. Důvodem bývá nejčastěji to, že nesplňují zákonné podmínky pro registraci církve pod Ministerstvem kultury – pro podání návrhu je totiž potřeba doložit podpisové archy s minimálně 300 zletilými členy, kteří mají v ČR trvalý pobyt. Skutečnost, že církev není státem registrovaná jako náboženská společnost, sama o sobě neznamená nic nekalého ani nelegitimního a rozhodně to z ní automaticky nedělá nebezpečnou sektu. Některá z těchto menších hnutí sice mohou z pohledu většinové společnosti působit nezvykle či bizarně, to z nich však ještě nedělá hrozbu.
Zároveň to ale komplikuje situaci běžným občanům, kteří mají logicky v pestrém prostředí korejských hnutí zmatek. Jak tedy v záplavě různých letáků a pozvánek rozlišit, zda jde o standardní korejskou církev, nebo o Shincheonji?
Letáčky korejské církve z Břevnova přiložené k facebookovému příspěvku.
Žádný univerzální seznam, podle kterého by laik danou skupinu okamžitě identifikoval, bohužel neexistuje. Na základě dlouhodobého sledování misijních praktik hnutí Shincheonji však můžeme nabídnout několik indicií, které společně napovídají, proč v břevnovském případě o toto hnutí nejde:
- Shincheonji nemá klasické pastory. V jednotlivých pobočkách Shincheonji žádní pastoři nepůsobí. Funkce v Shincheonji jsou např. lektor(ka), evangelist(k)a nebo vedoucí nějaké sekce či oddělení, ale jediným pastorem v celém hnutí je jeho jihokorejský vůdce Man Hee Lee, který drží exkluzivní titul „zaslíbený pastor“.
- Shincheonji nemá veřejné bohoslužby. Hnutí nepořádá otevřené bohoslužby a rozhodně na ně lidi veřejně nezve.* První kontakt ze strany členů probíhá téměř vždy přes úplně nesouvisející aktivity, jako jsou dotazníky, ankety či volnočasové akce.
- Shincheonji při misii nezdůrazňuje svůj korejský původ. Břevnovské letáky otevřeně zvaly na akce korejské církve. Při skutečné misii Shincheonji se přitom o korejském kontextu a pozadí hnutí dozvíte většinou až po několika měsících studia.
- Nedělní časový konflikt. Členové hnutí mají v neděli kolem poledne povinné interní bohoslužby, ze kterých je omlouvá jen opravdu vážný důvod. Je tedy nepravděpodobné, že by v 11 hodin dopoledne pořádali akci pro veřejnost.
- Misie probíhá v Shincheonji zpravidla osobně. V hnutí je klíčové, kdo byl prvním kontaktem, který vás oslovil. Pokud přijete jeho pozvání, je váš „strom“ a vy jste jeho „ovoce“. Jednotliví členové jsou pak vyzdvihováni za to, kolik „ovocí“ jakožto „stromy“ do hnutí přivedli (a především kritizováni, pokud se jim „nést ovoce“ nedaří.)
- Strašení „ohnivým jezerem“ na letáčku. Pro ty, kteří znají Shincheonji pouze z médií, to může být překvapivé, ale toto hnutí při prvním kontaktu hrozby věčným zatracením nepoužívá. To přichází na řadu až mnohem později. V počátcích misie klade Shincheonji důraz na budování přátelského, důvěrného vztahu, získání autority a vzbuzení touhy v setkávání pokračovat – ať už formou osobnostních seminářů, biblických lekcí, nebo neformálních společenských akcí. Přímé varování před pekelným ohněm na letáčku tak paradoxně ukazuje spíše na aktivitu jiné náboženské skupiny.
- Příliš mnoho kontaktních údajů na pozvánce. Jde sice o nejslabší argument, ale pravdou je, že uvádět adresu a kontaktní údaje Shincheonji moc ve zvyku nemá.
Když tyto indicie dáme dohromady, je celkem zřejmé, že se zde o Shincheonji nejedná. Pouze na základě jednoho izolovaného argumentu by však podobné tvrzení neobstálo, náš verdikt se opírá o větší množství indicií najednou. Přesto je namístě obezřetnost – toto hnutí své misijní strategie průběžně mění a co je pravdou dnes, nemusí platit zítra.
Ne každá církev z Koreje je sekta
I když si na základě řečeného můžeme být celkem jistí, že Shincheonji na uvedené adrese novou pobočku nemá, pro běžného pozorovatele je situace jistě nepřehledná. Korejští zahraniční misionáři totiž patří k těm vůbec nejaktivnějším na světě a nových křesťanských hnutí vzniká v Koreji stále hodně. Skutečnost, že se v Česku objeví nějaká nová korejská náboženská skupina, však automaticky neznamená, že má vazby na Shincheonji. Většina z nich jsou běžné křesťanské církve a rozhodně nelze všechny korejské misionáře paušálně házet do jednoho pytle.
Hnutí Shincheonji je kvůli svým společensky nepřijatelným praktikám bohužel asi nejznámějším korejským hnutím u nás. Média o něm pochopitelně o něm informují, protože jedna z jejich podstatných rolí je upozorňovat na jakékoliv společensky nepřijatelné chování. Pro ty, kdo by si chtěli udělat v korejské misii u nás lepší přehled, máme na webu tento rozcestník o křesťanství v Jižní Koreji.
Související článek: Pravda a lež v pojetí Shincheonji
(dotčený příspěvek k nalezení zde)
*Co se týče veřejných bohoslužeb, byla v české pobočce několikaměsíční výjimka, kdy vybraní zástupci veřejnosti na akce hnutí pojmenované „bohoslužba“ zvaní byli, ale nutno dodat, že ani tehdy se nejednalo o skutečné bohoslužby Shincheonji. Ty jsou pro veřejnost nepřístupné.
