↜ zpět na Omyly při výkladu Bible
(Následující text je překladem části anglického článku, jehož originál najdete zde.)
Jako křesťané nemáme věřit každému duchu, ale máme jejich vnuknutí zkoumat (1J 4,1). Když se nějaký duch vydává za anděla nebo Ježíše a předává nám zprávy, které překrucují, zkreslují nebo zneužívají Boží slovo, není to podle křesťanského chápání v pořádku. V tomto článku najdete shrnutí knihy o nejběžnějších technikách používaných apokalyptickými učiteli a kazateli, kteří Bibli nevykládají správně. (1)
1. BIBLICKÁ NÁVNADA: Autor cituje text Písma. Ten má ve čtenáři vzbudit dojem, že potvrzuje autorova slova. Když se ale daný úryvek přečte v souvislostech, ukáže se, že ve skutečnosti mluví o něčem jiném.
Stejně jako třeba Svědci Jehovovi, cituje Sinčchondži Mt 24,45–47 jako důkaz, že si Bůh zvolí posledního služebníka (jejich vůdce), aby vedl lid před koncem světa. Když ale křesťané čtou tyto verše pečlivě, chápou, že Ježíš mluví o všech učednících věrných až do konce. Další příklad je, když Sinčchondži interpretuje syny světla z 1Tes 5,1–11 jako ty, jimž bylo zjeveno slovo. Bůh ale v tomto úryvku hovoří o všech věřících.
2. IGNOROVÁNÍ OKOLNÍHO TEXTU: Citovaný úryvek Písma je vytržený z kontextu okolních veršů, které ale tvoří rámec pro jeho význam.
Když Ježíš v Mt 24,27 mluví o blesku ve smyslu viditelnosti, odmítá tím představu, že se na Zem vrátí tajně nebo jen na některá místa. Sinčchondži neuvádí k tomuto verši jeho kontext, ale cituje jiné verše (Lk 10,18, Zj 11,19), které budí dojem, že blesk z Mt 24,27 má znamenat neviditelnost. Nebo například verš Jr 31,27, kde Bůh (v kontextu okolních veršů) předpovídá obnovení Izraele. Sinčchondži ho však dává do souvislosti s Ježíšovým podobenstvím o dobrém semeni a plevelu z Mt 13.
3. VYTVÁŘENÍ NOVÝCH SOUVISLOSTÍ: Několik veršů, které spolu téměř nebo vůbec nesouvisejí, se postaví vedle sebe. Působí pak, jako by jeden na druhý reagoval.
Ve svém zjevení Man–hee Lee učí, že světlo z J 8,12 je Ježíš (pastor). Toto světlo pak dává do souvislosti se světlem, které Bůh oddělil od tmy v prvním dni stvoření (Gn 1), a to pak dostává stejný význam (pastor).ⓘ Nebo případ metaforické „zvěře“ (člověka bez Božího poznání, bezbožných vůdců) z Př 30,2–3 a Iz 56,9–11 odkazuje v podání Sinčchondži na „šelmu“ ze Zjevení (Zj 13) – falešného duchovního, který nezná Boží slovo.
4. PŘÍLIŠNÁ SPECIFIČNOST: Z biblického textu se vyvozují příliš detailní a specifické závěry.
Man–hee Lee cituje verš z Ozeáše (Oz 12,10), který mluví obecně o podobenstvích a viděních. Dokazuje jím, že postava apoštola Jana ve Zjevení je předobrazem budoucího vůdce (pana Leeho). Verš Oz 12,10 ale nic o tom, že by se vztahoval k apoštolu Janovi, výslovně neříká. Nebo také příslib Přímluvce v Janovi 14,16 – vykládá se, jako by specificky zahrnoval dalšího člověka z masa a kostí (pana Leeho). ⓘ
5. HRA SE SLOVY: Slovo nebo fráze z překladu Bible se zkoumá a interpretuje v překladovém jazyce, jako by text vznikl přímo v něm.
To je v Sinčchondži případ korejštiny. Man–hee Lee používá pro Přímluvce korejsko-čínské slovo „Boheasa“, čímž vyvolává představu o milostiplném učiteli. Podobně korejský výraz „tongdal“ (slovo „zkoumá“ v 1Kor 2,10) zdůrazňuje v jeho významu „mistrovství, dokonalá znalost“, a poukazuje tak na to, že apoštol Jan měl perfektní znalost Bible. Řecké slovo pro „zkoumat“ ale „mistrovství“ neznamená. Podrobněji v článku Ježíšův příslib Přímluvce.ⓘ
6. ŘEČNICKÝ KLAM: Obrazná vyjádření se záměrně nebo omylem vykládají doslovně.
Ve své knize Man–hee Lee tvrdí, že právě doslovné vykládání obrazného jazyka je v křesťanském světě problém – který on vyřešil. Pro křesťany je nejdůležitější psané slovo, máme-li ho k dispozici. Například v Mt 24,1–2 mluví Ježíš o skutečném chrámu v Jeruzalémě. Man–hee Lee ho ale považuje za figurativní chrám, protože slovo „chrám“ se často používá obrazně. Při hledání významu se neřídí kontextem.
7. SELEKTIVNÍ CITOVÁNÍ: Jako doklad daného tvrzení se cituje jenom omezené množství textů. Kdyby se však vzaly v úvahu všechny související texty Písma, vyvodil by se jiný závěr.
Podle zjevení, jehož se Sinčchondži dostalo, je Kristus po nanebevstoupení duch, který působí skrze Man–hee Leeho tělo. Jeden člen SCJ to dokládal různými verši ze Zjevení a z listu Galatským, které hovoří o (Ježíšově) Duchu. Jiné verše však prozrazují, že Ježíš není jenom duch, ale také první oslavený člověk. Obojí je pravda, protože Mesiáš má dvě přirozenosti. Dalším případem je poukazování na některé verše, v nichž Bůh skrze proroky zavrhuje Izrael, ale odmítání těch veršů, v nichž Bůh skrze proroky slibuje Izraeli obnovu. Více si můžete přečíst v dalších článcích o těchto případech.ⓘ
8. NEDOSTATEK DŮKAZŮ: Z malého množství podkladů se vyvodí unáhlený a zobecňující závěr. Je založený pouze na vůdcově autoritě nebo na interpretaci skupiny.
Souvislosti a výklady v Man–hee Leeho knize Stvoření nebe a země, které se vztahují ke Zjevení, se zakládají na Man–hee Leeho autoritě. Například „východ“ ve Zj 7 je podle něj Korea. Základem pro toto tvrzení je ale jeho autoritativní výklad „nebe“ a jeho vlastní autorita vyplývající ze svědectví o tom, že on sám je postavou apoštola Jana a tedy že ví, jak se mají všechny události ve světě naplnit. Více v článku o 144 tisících v 7. kapitole Zjevení.ⓘ
9. NEJASNÁ DEFINICE: Biblický nebo křesťanský pojem je špatně pochopen nebo chybně definován tak, aby se dal odmítnout.
Sinčchondži překrucuje křesťanskou definici Nejsvětější Trojice. Křesťané, kteří se o problematiku nových náboženských hnutí zajímají, vědí, že to se děje i u zjevení jiným apokalyptickým prorokům. Křesťanské učení pečlivě rozlišuje mezi jedinou Božskou bytostí a třemi Božskými osobami. Sinčchondži ale tvrdí, že když křesťané zmiňují Trojici, místo o správně definované jediné bytosti a třech osobách mluví o jediné bytosti a třech bytostech. Více informací je v článku o Nejsvětější Trojici. ⓘ
10. ZÁMĚNA SVĚTONÁZORŮ: Představy, myšlenky a symboly z Písma, které mají v rámci biblické kultury svůj specifický význam, se z tohoto kontextu vytrhnou a zasadí se do referenčního rámce jiné kultury. Získají tak jiný význam, než bylo původně zamýšleno.
Podle učení Sinčchondži se duchové/dušeⓘ mučedníků vrátí na zem a vstoupí do těl těch věřících, kteří byli ve Zj 20 povoláni k prvnímu vzkříšení.ⓘ Toto má být smyslem vzkříšení, spíše než křesťanské pojetí je to ale průnik různých východních představ o reinkarnaci. Pojem vzkříšení v Bibli popisuje opětovné spojení duše člověka s jeho vlastním tělem, které Bůh znovu stvoří a oslaví – podobně jako u Pána Ježíše, který je prvotinou budoucích vzkříšení (1Kor 15,20, Ř 8,11, Fp 3,21, Iz 26,19). Viz další články k tomuto bodu. ⓘ
11. DOVOLÁVÁNÍ SE AUTORITY: Buď vůdce své učení zaštiťuje osobami v tradičním křesťanství uznávanými za autority, nebo se vůdcova situace přirovnává k lidem a událostem z Bible.
Členové Sinčchondži věří, že se nacházejí ve stejné situaci, v jaké byl v 1. století Kristus. Všechny ostatní křesťanské vůdce přirovnávají k farizeům, kteří neporozuměli mesiášským proroctvím a Ježíšovi nenaslouchali. Stejně tak ani dnešní křesťané nechápou proroctví o konci světa a nenaslouchají Man–hee Leemu. A podobně jako se Pavel odvrátil od svého učení a uslyšel Ježíšův hlas, musí se i křesťané odvrátit od svých duchovních a následovat hlas Man–hee Leeho. Podobná přirovnání a souvislosti se objevují v literatuře Sinčchondži.
12. EZOTERICKÁ INTERPRETACE: Předpokládá se, že biblická proroctví obsahují skryté, ezoterické významy přístupné pouze těm, kdo jsou do jejich tajemství zasvěceni. Člověk, který interpretuje pasáže z Bible, jim přikládá velkou důležitost, aniž by svou interpretaci podrobněji vysvětlil.
Man–hee Lee i další apokalyptická hnutí v Jižní Koreji učí, že informace v podobenstvích jsou zakódované a tajné, aby je neodhalil Satan. Také když čteme, jak pan Lee intepretuje Zjevení, zdá se, že zjevené slovo „vyjevilo“ různé významy, ale nepodřídilo se přitom těm myšlenkám, které jasně vyplývají z psaného slova Zjevení. Viz další články k tomuto bodu.ⓘ Nakonec se v Sinčchondži zjevené významy a biblické souvislosti opírají pouze o Man–hee Leeho autoritu.
13. ROZŠIŘOVÁNÍ BIBLICKÉHO KÁNONU: Nová zjevení postbiblických proroků nahrazují Bibli v její roli autority nebo ji rozšiřují o texty, jimž takovou autoritu přisuzují.
Podle SCJ má křesťanský svět povinnost čerpat ze skutečného pramene – zjeveného slova, které je interpretací slova psaného. Toto zjevené slovo považují členové za Boží slovo. Jsou vedeni k tomu, aby naslouchali zjevenému slovu, i když se na první pohled v Bibli píše něco jiného. Ostatním křesťanům je psané slovo uzavřené, zvláště pokud se týká proroctví o Ježíšově návratu. Hlas vůdce se tak stává hlasem porozumění a autority – nadřazeným i Božímu hlasu v Bibli.
Tento text je překladem části anglického článku z webu Shinchonjiandthebible.blogspot.com – Christian Analysis of Shincheonji’s Movement. Originál najdete zde. Za překlad děkujeme Apolence.
Upozorňujeme, že původní článek byl publikován již před několika lety a učení Shincheonji se mohlo během tohoto času změnit. Pokud však hnutí pojmenovává některé své biblické kurzy „Neměnná víra“ a mezi jeho typickou argumentaci patří, že ostatní církve si během historie i současnosti k Bibli neoprávněně přidávali vlastní poznatky, předpokládáme, že by časový odstup a použití „zastaralých“ informací nemusel hnutí způsobit žádnou újmu.
___________________________
(1) S úpravami převzato ze stránek věnovaných knize Jamese Sirea Scripture Twisting (Překrucování Písma): http://www.apologeticsindex.org/b03.html.