Misijní strategie

Má-li někdo upřímnou touhu stát se křesťanem, ostatní křesťané z toho mají samozřejmě radost. Šířit evangelium také patří k poslání každého věřícího. K evangelizaci však nikdy nelze používat nekalé prostředky jako klam nebo podvod, to by odporovalo svobodné vůli člověka, která je Božím darem. A k Pravdě se pomocí lži dojít nedá. Pokud si jakákoliv církev myslí, že ano, je to problém. Shincheonji se bohužel nové zájemce snaží získat pomocí velmi rozporných strategií, navíc především mezi příslušníky jiných křesťanských církví (což není evangelizace, ale proselytismus).

Pokud vám jsou některé ze strategií povědomé z běžného života, není důvod k panice. Snaha o ovlivňování druhých se objevuje v mezilidských vztazích na denním pořádku. Má tedy vůbec smysl se jimi zabývat? Proč jmenujeme tyto příklady a považujeme je za problematické? Nejde totiž o jejich občasné použití, ale o propracovaný systém, jehož účel je zamlčován.

Proč zde uvádíme i strategie, které patří do “staré éry” tajné misie?
Jednak proto, že je SCJ nikdy nezavrhlo a stále je obhajuje jako nutnou součást misie – a hlavně proto, abychom přiblížili, jak se do hnutí dostali současní členové.

Nábor jednotlivých potenciálních členů je individuální proces, který je člověku přizpůsobován na míru na základě jeho povahy a situace. Příklady strategií, které uvádíme, se vyskytly minimálně ve dvou případech.

Je mi z toho úzko

TIP:
Trochu jiný pohled na náborové metody hnutí Shincheonji můžete najít na webu www.scjinfo.cz/metody-scj. Nabízí ucelenější informace o průběhu „misie“ a studia zejména z doby, kdy hnutí působilo ještě offline.
Více o konkrétní aplikaci uvedených strategií se lze dočíst také v tomto článku na Dingiru.
Zajímavé je také toto zamyšlení o vzájemném sociálním vlivu v časopise Brána.
.