Zdravím všechny, co si budou tento můj příběh číst. V Shincheonji jsem absolvoval jejich biblické lekce až do té poslední s tím, že jsem byl jenom malinký krok od toho stát se členem. Proč se tak nestalo, se dozvíte, ale napřed bych se rád vrátil na začátek.
Moje jméno je Markéta. Momentálně studuji v Dánsku, ale pocházím z České republiky. Bohužel i já jsem se setkala s touto „skupinou“. Stále tomu nemůžu uvěřit, že se nejednalo o klasické teologické on-line studium. Díky Vašemu webu a podcastu (Na okraji, pozn. red.) jsem si toho uvědomila tolik, že jsem se rozhodla Vám napsat o mojí zkušenosti s Shincheonji. Na začátek bych chtěla říct, že jsem opravdu ráda za to, že jsem našla Vaše webové stránky. Protože jsem se z počátku cítila osamocená a zoufalá z toho, že jsem snad jediná, kdo by mohl mít až takovou velice negativně emotivní zkušenost.
Ráda bych se s Vámi podělila o svoje svědectví. Chci, aby se lidé dozvěděli, jak to v Shincheonji opravdu funguje. Také chci pomoci lidem, kterým se stalo něco podobného, aby věděli, že nejsou sami. Navštěvovala jsem cca rok (2021) biblický kurz pořádaný lidmi z této „církve“. Skládal se ze tří fází – začátečníci (úvodní lekce), středně pokročilí, a pokročilí (kde se probíralo Zjevení). Před začátkem pravidelného studia jsem se vídala s lektorkou samostatně, a ta mi předávala spíše psychologické pohledy na Bibli. Studium 3× týdně probíhalo pak jen online a ve skupině.
Dňa 1.3.2021 ma kontaktovalo na instagrame jedno dievča s niekoľkými otázkami týkajúcimi sa duchovného života. Vraj robí nejaký prieskum kvôli seminárnej práci do školy. Na tie otázky som jej ochotne odpovedal. Moje odpovede ju zaujali a začali sme si písať. Potom mi napísala, že má nejakého kamaráta, ktorý je tiež katolík a mohol by som si s ním rozumieť. Vraj sa zaoberá aj ekumenizmom a vedela by mi s ním vybaviť online stretnutie.
Svědectví z USA. Zahrnuje vyprávění o vstupu, motivech činnosti, pochybách i důvodech k odchodu z hnutí. Je doplněno stručným shrnutím učení a zamyšlením nad důvody, proč je SCJ v náboru úspěšné.
Celý příběh v angličtině najdete zde.
Mladá Korejka Stella strávila v SCJ dva roky a přibližně jeden další rok jí trvalo hnutí naplno opustit.
„Říkají, že je možné lhát z důvodu záchrany druhých pro věčný život. Konec časů se blíží, takže je třeba vynaložit veškerou vaši energii, všechen čas a peníze do činnosti organizace. Také musíte neustále podávat zprávy svým nadřízeným nebo kamarádům v SCJ: co děláte, s kým mluvíte, s kým se setkáváte. Takže každý den – dokonce každou hodinu – se od vás očekává, že budete podávat zprávy o tom, co děláte.“
(videa jsou v angličtině)
Jednoho zářiového odpoledne jsem se chystala na evangelizaci ke kapucínům. Celý týden probíhal v kostele u sv. Josefa na Náměstí Republiky zajímavý program. Jela jsem rovnou z práce a těšila se na přednášku. Nedaleko od kostela mě oslovily dvě sympatické slečny s jakýmsi projektem.
Byly to studentky psychologie a ptaly se lidí, co je oslovuje, kde čerpají sílu, co si myslí, že by mladým lidem pomohlo překonávat těžkosti a podobně. Už přesně nevím, nevěnovala jsem tomu zas tolik pozornosti, protože se blížil začátek přednášky a myslí jsem byla už tak trochu v kostele. Se slečnami, říkejme jim Petra a Stáňa, jsme zjistily, že jsme všechny věřící. Peťa také katolička. Mluvily jsme o víře a bylo to moc příjemné. Říkala jsem si, jak je skvělé, že se mladí lidé nebojí jít s kůží na trh a klidně hovoří o svém vztahu s Bohem.
Minulý rok pro mě byl velmi těžký. Proto jsem se rozhodla, že tento začnu jinak, s Bohem. Bylo pro mě konečně zásadní dát vztah s Otcem na první místo. Jenže mi nedošlo, že toho bude chtít někdo zneužít a přivede mě ke studiu Bible se sektou Sinčchondžhi – aniž bych tušila, v jakém prostředí jsem se ocitla…
Celý příběh si můžete přečíst zde.
Byl zrovna rok, kdy jsem na druhý pokus udělal maturitu. Měl jsem rok na přípravu na studium na vysoké škole. Vždy jsem cítil povolání k tomu, abych studoval teologii, a proto jsem se snažil shromažďovat čím jak nejvíce informací, ale také růst duchovně. Jednou mě na mém instagramovém profilu oslovila neznámá osoba. Jednalo se o dívku, která potřebovala pomoci s dotazníkem do školy. Všimla si, že jsem křesťan. Poslal jsem jí svou odpověď, a pak jsme se začali bavit o křesťansky zaměřených věcech. Pak mně pozvala na skupinku, kterou vedl jeden mladý kluk z Prahy. Vystudoval prý teologii v Anglii…
Do dneška mám části bible, které nečtu s chutí. I po půl roce mi stále jako první naskakuje výklad sekty. Ale postupně to zapomínám a hledám cestu znovu. (…)
Uvědomila jsem si až zpětně, že o nich nevím absolutně nic. Kdo doopravdy jsou, kde pracují, jestli mají rodinu. Uměli vést konverzaci tak, aby na ně vůbec nepřišla řeč. Za to oni toho o mně ví až příliš.
Celé svědectví ve formě rozhovoru si můžete přečíst na media.fsv.cuni.cz
Nikdy by mě nenapadlo, kam až může zajít obyčejné pozvání na biblický seminář od spolužačky ze základní školy. A proto jsem se rozhodl tento příběh, respektive tuto skutečnost sepsat, abych se podělil s těmi, kteří se s něčím podobným setkali, či ještě setkají.
Celý text o zkušenosti se Shincheonji z roku 2017 si můžete přečíst zde.
