Jednoho zářiového odpoledne jsem se chystala na evangelizaci ke kapucínům. Celý týden probíhal v kostele u sv. Josefa na Náměstí Republiky zajímavý program. Jela jsem rovnou z práce a těšila se na přednášku. Nedaleko od kostela mě oslovily dvě sympatické slečny s jakýmsi projektem.

Byly to studentky psychologie a ptaly se lidí, co je oslovuje, kde čerpají sílu, co si myslí, že by mladým lidem pomohlo překonávat těžkosti a podobně. Už přesně nevím, nevěnovala jsem tomu zas tolik pozornosti, protože se blížil začátek přednášky a myslí jsem byla už tak trochu v kostele. Se slečnami, říkejme jim Petra a Stáňa, jsme zjistily, že jsme všechny věřící. Peťa také katolička. Mluvily jsme o víře a bylo to moc příjemné. Říkala jsem si, jak je skvělé, že se mladí lidé nebojí jít s kůží na trh a klidně hovoří o svém vztahu s Bohem.