Začalo to, když jsem na vánočních trzích na Náměstí Míru čekala na kamarádku. Měla zpoždění, a zatímco jsem čekala, daly se se mnou do řeči dvě slečny, které tvrdily, že pořádají akci s názvem Nejen kafe a ptaly se, co by lidi mohlo nejvíce zajímat asi ze čtyř vybraných témat (vztahy, sebeláska…). Nedělalo mi problém jim odpovědět, prohodila jsem s nimi pár vět a nakonec se mě zeptaly na kontakt, že bychom mohly zajít na kafe a víc se o daných tématech pobavit. V tu dobu jsem se dost nudila a řekla jsem si, proč ne.
-
-
Krátký příběh o neexistujícím výzkumu, „zklamaných katoličkách“ a zaneprázdněném pastorovi
Asi v listopadu (2017) jsem vystoupil z tramvaje na Národní třídě, kousek od zastávky mě zastavily dvě slečny, obě kolem osmnácti odhadem. Představily se jako Justýna a Iva, řekly mi, že připravují animovaný film na festival do Třeboně a že dělají výzkum.
-
Ptala se mě na různé křesťanské otázky a byla jakoby ráda, že se v mnohém shodujeme.
Začalo to nevinně zprávou přes Messenger jedné slečny Adély, která potřebovala vyplnit dotazník ke svému projektu o tom, jak jsme prožili covidovou dobu a jaké k tomu zaujímáme postoje. Dotazník jsem vyplnila a v odpovědích se zmínila o své víře v Boha. Daná slečna mi poděkovala a vyjádřila touhu se se mnou on-line setkat a o daných otázkách se sdílet. Pozvala ještě svou kamarádku, která dotazník také připravovala. Byly obě milé a vystupovaly jako křesťanky, které žijí v Praze. Tvrdily, že pracují na projektu „NIT“, který má povzbuzovat lidi v covidové době.
