Loni v dubnu jsem se dostala do spárů brněnského Shincheonji…
Začalo to jednoho nevinného dopoledne v Brně na náměstí Svobody, kde mě zastavily dvě slečny s tím, že dělají takovou anketu mezi občany Brna o tom, jak prožívají Velikonoce. Běžně lidi odmítám, ale z nějakého zvláštního důvodu jsem tak neučinila. Sdělila jsem jim mezi řečí, že jsem katolička, i když nesouhlasící se vším, co se v církvi mnohdy děje. Z toho byly naprosto nadšené, konkrétněji jedna z nich, která se mě následně zeptala, zda bychom si nemohly vyměnit telefonní čísla (jednalo se o lektorku Adélu, jak jsem posléze zjistila). Ale číslo jsem dostala na tu druhou dívku (Ivu, která se následně stala mým teddy buddy).