Omyly při výkladu Bible

Když Ježíš v Mt 24,27 mluví o blesku ve smyslu viditelnosti, odmítá tím představu, že se na Zem vrátí tajně nebo jen na některá místa. Sinčchondži neuvádí k tomuto verši jeho kontext, ale cituje jiné verše (Lk 10,18, Zj 11,19), které budí dojem, že blesk z Mt 24,27 má znamenat neviditelnost. Nebo například verš Jr 31,27, kde Bůh (v kontextu okolních veršů) předpovídá obnovení Izraele. Sinčchondži ho však dává do souvislosti s Ježíšovým podobenstvím o dobrém semeni a plevelu z Mt 13.

Ve svém zjevení Man–hee Lee učí, že světlem z J 8,12 je Ježíš (pastor). Toto světlo pak dává do souvislosti se světlem, které Bůh oddělil od tmy v prvním dni stvoření (Gn 1), a to tak dostává stejný význam (pastor).^₁ Nebo případ metaforické „zvěře“ (člověka bez Božího poznání, bezbožných vůdců) z Př 30,2–3 a Iz 56,9–11 odkazuje v podání Sinčchondži na „šelmu“ ze Zjevení (Zj 13) – falešného duchovního, který nezná Boží slovo.

____________________
^₁ tématu se podrobněji věnuje tento článek (v angličtině)

Stejně jako třeba Svědci Jehovovi, cituje Sinčchondži Mt 24,45–47 jako důkaz, že si Bůh zvolí posledního služebníka (jejich vůdce), aby vedl lid před koncem světa. Když ale křesťané čtou tyto verše pečlivě, chápou, že Ježíš mluví o všech učednících věrných až do konce. Další příklad je, když Sinčchondži interpretuje syny světla z 1Tes 5,1–11 jako ty, jimž bylo zjeveno slovo. Bůh ale v tomto úryvku hovoří o všech věřících.

To je v Sinčchondži případ korejštiny. Man–hee Lee používá pro Přímluvce korejsko-čínské slovo „Boheasa“, čímž vyvolává představu o milostiplném učiteli. Podobně korejský výraz „tongdal“ (slovo „zkoumá“ v 1Kor 2,10) zdůrazňuje v jeho významu „mistrovství, dokonalá znalost“, a poukazuje tak na to, že apoštol Jan měl perfektní znalost Bible. Řecké slovo pro „zkoumat“ ale „mistrovství“ neznamená.^₂

____________________
^₂ tématu se podrobněji věnuje tento článek (v angličtině)

Man–hee Lee cituje verš z Ozeáše (Oz 12,10), který mluví obecně o podobenstvích a viděních. Dokazuje jím, že postava apoštola Jana ve Zjevení je předobrazem budoucího vůdce (pana Leeho). Verš Oz 12,10 ale nic o tom, že by se vztahoval k apoštolu Janovi, výslovně neříká. Nebo také příslib Přímluvce v Janovi 14,16 – vykládá se, jako by specificky zahrnoval dalšího člověka z masa a kostí (pana Leeho).^₃

____________________
^₃ tématu se podrobněji věnuje tento článek (v angličtině)

Ve své knize Man–hee Lee tvrdí, že právě doslovné vykládání obrazného jazyka je v křesťanském světě problém – který on vyřešil. Pro křesťany je nejdůležitější psané slovo, máme-li ho k dispozici. Například v Mt 24,1–2 mluví Ježíš o skutečném chrámu v Jeruzalémě. Man–hee Lee ho ale považuje za figurativní chrám, protože slovo „chrám“ se často používá obrazně. Při hledání významu se neřídí kontextem.

Souvislosti a výklady v Man–hee Leeho knize Stvoření nebe a země, které se vztahují ke Zjevení, se zakládají na Man–hee Leeho autoritě. Například „východ“ ve Zj 7 je podle něj Korea. Základem pro toto tvrzení je ale jeho autoritativní výklad „nebe“ a jeho vlastní autorita vyplývající ze svědectví o tom, že on sám je postavou apoštola Jana a tedy že ví, jak se mají všechny události ve světě naplnit.^₄

____________________
^₄ tématu se podrobněji věnuje tento článek (v angličtině)

Podle zjevení, jehož se Sinčchondži dostalo, je Kristus po nanebevstoupení duch, který působí skrze Man–hee Leeho tělo. Jeden člen SCJ to dokládal různými verši ze Zjevení a z listu Galatským, které hovoří o (Ježíšově) Duchu. Jiné verše však prozrazují, že Ježíš není jenom duch, ale také první oslavený člověk. Obojí je pravda, protože Mesiáš má dvě přirozenosti. Dalším případem je poukazování na některé verše, v nichž Bůh skrze proroky zavrhuje Izrael, ale odmítání těch veršů, v nichž Bůh skrze proroky slibuje Izraeli obnovu.

Sinčchondži překrucuje křesťanskou definici Nejsvětější Trojice. Křesťané, kteří se o problematiku nových náboženských hnutí zajímají, vědí, že to samé se děje i u zjevení jiným apokalyptickým prorokům. Křesťanské učení pečlivě rozlišuje mezi jedinou Božskou bytostí a třemi Božskými osobami. Sinčchondži ale tvrdí, že když křesťané zmiňují Trojici, místo o správně definované jediné bytosti a třech osobách mluví o jediné bytosti a třech bytostech.^₅

____________________
^₅ tématu se podrobněji věnuje tento článek (v angličtině)

Podle učení Sinčchondži se duchové/duše^₆ mučedníků vrátí na zem a vstoupí do těl těch věřících, kteří byli ve Zj 20 povoláni k prvnímu vzkříšení.^₇ Toto má být smyslem vzkříšení, spíše než křesťanské pojetí je to ale průnik různých východních představ o reinkarnaci. Pojem vzkříšení v Bibli popisuje opětovné spojení duše člověka s jeho vlastním tělem, které Bůh znovu stvoří a oslaví – podobně jako u Pána Ježíše, který je prvotinou budoucích vzkříšení (1Kor 15,20, Ř 8,11, Fp 3,21, Iz 26,19).

____________________
^₆ pojmy duch a duše mají pro členy Shincheonji posunutý význam oproti běžnému chápání, proto zde uvádíme oba pojmy
^₇ tématu se podrobněji věnuje tento článek (v angličtině)

Členové Sinčchondži věří, že se nacházejí ve stejné situaci, v jaké byl v 1. století Kristus. Všechny ostatní křesťanské vůdce přirovnávají k farizeům, kteří neporozuměli mesiášským proroctvím a Ježíšovi nenaslouchali. Stejně tak ani dnešní křesťané nechápou proroctví o konci světa a nenaslouchají Man–hee Leemu. A podobně jako se Pavel odvrátil od svého učení a uslyšel Ježíšův hlas, musí se i křesťané odvrátit od svých duchovních a následovat hlas Man–hee Leeho. Podobná přirovnání a souvislosti se objevují v literatuře Sinčchondži.

Man–hee Lee i další apokalyptická hnutí v Jižní Koreji učí, že informace v podobenstvích jsou zakódované a tajné, aby je neodhalil Satan. Také když čteme, jak pan Lee intepretuje Zjevení, zdá se, že zjevené slovo „vyjevilo“ různé významy, ale nepodřídilo se přitom těm myšlenkám, které jasně vyplývají z psaného slova Zjevení. Nakonec se v Sinčchondži zjevené významy a biblické souvislosti opírají pouze o Man–hee Leeho autoritu.

Podle SCJ má křesťanský svět povinnost čerpat ze skutečného pramene – zjeveného slova, které je interpretací slova psaného. Toto zjevené slovo považují členové za Boží slovo. Jsou vedeni k tomu, aby naslouchali zjevenému slovu, i když se na první pohled v Bibli píše něco jiného. Ostatním křesťanům je psané slovo uzavřené, zvláště pokud se týká proroctví o Ježíšově návratu. Hlas vůdce se tak stává hlasem porozumění a autority – nadřazeným i Božímu hlasu v Bibli.